VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne 27. listopadu 1974 o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
Dne 19. května 1956 byla v Ženevě sjednána Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
President republiky Úmluvu ratifikoval s výhradou k jejímu článku 47.
Listina Československé socialistické republiky o přístupu byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 4. září 1974.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 43 dnem 2. července 1961 a pro Československou socialistickou republiku dnem 3. prosince 1974.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr: Ing. Chňoupek v.r.
ÚMLUVA
o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
Smluvní strany
uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní dopravě, zejména pokud jde o přepravní doklady užívané při této dopravě a o odpovědnost dopravce,
se dohodly takto:
Protokol k úmluvě CMR
Parlament České republiky SENÁT 2005 4. volební obdobíVládní návrh,
kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
Návrh usnesení
SENÁTU
PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
S e n á t P a r l a m e n t u Č e s k é r e p u b l i k y
d á v á s o u h l a s
k ratifikaci Protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
Dne 19.5.1956 byla v Ženevě sjednána Úmluva o smlouvě o mezinárodní silniční dopravě zboží CMR (dále jen „Úmluva CMR“). ČSSR přistoupila k této Úmluvě (president ČSSR ratifikoval Úmluvu CMR s výhradou k jejímu článku 47 a listina ČSSR o přístupu byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy CMR, dne 4. září 1974). Tato úmluva byla vyhlášena vyhláškou MZV č. 11/1975 Sb., pod názvem Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, přičemž pro ČSSR vstoupila v platnost na základě svého čl. 43 dne 3.12.1974.
Dne 5.7.1978 byl sjednán Protokol k Úmluvě CMR (dále jen „Protokol CMR“). Tímto Protokolem došlo k novelizaci čl. 23 Úmluvy CMR, který stanoví horní hranici limitu odpovědnosti mezinárodního silničního dopravce uskutečňujícího přepravu podle Úmluvy CMR. Původní čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR stanovil, že „náhrada škody nesmí přesahovat 25 franků za kilogram chybějící hrubé váhy. Frankem se rozumí zlatý frank o váze 10/31 gramu a ryzosti 0,900“. Novelou provedenou Protokolem CMR došlo v čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR ke změně v tom smyslu, že byla změněna početní jednotka pro výpočet náhrady škody. Novelizovaný čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR napříště stanoví, že „náhrada škody nesmí překročit 8,33 početní jednotky za kilogram chybějící hrubé váhy“. Touto početní jednotkou se dle připojeného odst. 7 článku 23 rozumí zvláštní právo čerpání.
Zatímco v r. 1978 horní mez 25 zlatých franků se rovnala 8,33 zvláštních práv čerpání (angl. Special Drawing Right, dále jen „SDR“), není tomu tak již v roce 2004. Horní mez vyjádřená ve zlatých francích je v současné době přibližně 4,5x vyšší než mez odpovědnosti vyjádřená ve SDR.
V současnosti je Úmluva CMR v českém právním řádu jedinou právní úpravou dopravní problematiky, která vychází při omezení odpovědnosti dopravce z hodnoty zlatého franku. Ostatní mnohostranné mezinárodní úmluvy upravující námořní, železniční nebo leteckou přepravu již vycházejí z SDR.
Situace, kdy Česká republika je smluvní stranou pouze Úmluvy CMR a nikoli Protokolu CMR znamená, že čeští dopravci realizující mezinárodní silniční dopravu podle CMR jsou subjekty odpovědnými za škodu v limitu několikanásobně vyšším, tj. 25 frankům za kilogram chybějící hrubé váhy, než dopravci, kteří odpovídají za škodu ve výši 8,33 SDR (tj. dopravci ze států, které k Protokolu CMR přistoupily). Při zjišťování škody, která je předmětem náhrady, se postupuje podle čl. 23 odst. 1, 2, 3. Odst. 1 a 2 určují, že má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Podle odst. 2 se hodnota zásilky určuje podle burzovní ceny, podpůrně podle běžné tržní ceny a podpůrně podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. Odst. 3 pak tyto odstavce doplňuje v tom směru, že výše škody zjištěná podle odst. 1, 2 se vždy porovnává s limitem určeným v odst. 3 a v případě, že takto vypočtená výše škody činí více než limit uvedený v odst. 3, bude se hradit pouze limit určený podle odst. 3. Situace, kdy se hradí škoda podle odst. 3 je častá u zásilek o malé hmotnosti, ale velké hodnotě (př. veškerá elektronika). Jak vyplynulo z praxe, čl. 23 odst. 1, podle kterého se náhrada škody vypočítá z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě, není pro určení náhrady škody rozhodujícím kritériem, ale podstatný vliv na náhradovou povinnost dopravce má čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR stanovující horní limit odškodnění pro poškozeného. Protože podle čl. 31 Úmluvy CMR lze spor vzniklý z přeprav podléhající této Úmluvě vést nejen u soudu toho státu, na jehož území byla zásilka převzata k přepravě nebo kde bylo sjednané místo vykládky zásilky, ale také např. ve státě trvalého bydliště, sídla, pobočky žalovaného, vyplývá z tohoto, že při řešení sporu se může vycházet ze znění původní Úmluvy CMR (čl. 23 odst. 3 – zlatý frank) nebo ze znění novelizované Úmluvy CMR ( čl. 23 odst. 3 – SDR). Rozhoduje skutečnost, zda je daný stát, který spor projednává, smluvní stranou Úmluvy CMR nebo i Protokolu CMR. Je-li spor veden v České republice, vychází se ze znění původní Úmluvy CMR, kdy se náhrada vypočítá podle zlatého franku. Není však vyloučeno ani to, že pokud je spor veden ve státě, který je smluvní stranou Úmluvy CMR i Protokolu CMR a kde by tudíž měl dopravce odpovídat podle sníženého limitu určeného SDR, že dopravce, vznese-li účastník řízení námitku existence kolizní normy, jejímž prostřednictvím se učiní odkaz na český právní řád, tj. Úmluvu CMR ve znění platném na území České republiky, bude odpovídat opět podle zlatého franku. Navíc hodnota zlatého franku není již zveřejňována žádnou institucí a v soudním (nebo případně mimosoudním řízení) se musí její hodnota dovozovat buď z definice zlatého franku podle aktuální hodnoty zlata nebo podle kursu stanoveného v roce 1979 mezi hodnotou zlatého franku a USD. Jelikož hodnota zlata je na různých světových burzách rozdílná, není zřejmé, která burzovní hodnota zlata se má použít. Přepočítací kurs mezi zlatým frankem a USD je již vzhledem k době svého vzniku problematické použít, protože neodráží současný reálný poměr burzovní hodnoty zlata, zlatého franku a USD. Tyto výkladové potíže pak způsobují zbytečně právní spory. Kurs SDR k české koruně je každý den zveřejňován Českou národní bankou a není tedy problém stanovit horní hranici odpovědnosti dopravce.
Nelze se ani obávat zneužití horní hranice omezení odpovědnosti silničního dopravce ze strany dopravce, jelikož Úmluva CMR ve svém čl. 29 stanoví, že se dopravce nemůže odvolávat na ustanovení Úmluvy CMR, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu.
Skutečnost, že Česká republika není smluvní stranou Protokolu CMR, se projevuje nutností českých dopravců sjednat pro všechny přepravy podle CMR pojistné smlouvy s několikanásobně vyšším pojistným krytím, a pojistitelé jsou povinni v případě vzniku pojistné události hradit pojistné plnění v tomto vyšším limitu. Tento stav má nepochybně nepříznivý vliv na konkurenceschopnost českých dopravců vůči jejich kolegům ze smluvních států.
K Úmluvě CMR přistoupilo 46 států a k Protokolu CMR přistoupilo pouze 30 států ze smluvních států Úmluvy CMR. Členské státy EU, které dosud nepřistoupily k Protokolu CMR, jsou Česko, Slovensko, Polsko, Slovinsko a Kypr.
Přístup k Protokolu CMR ani jeho provádění nemá dopad na státní rozpočet. Naopak pro dopravce bude v případech, kdy jim vznikne povinnost k náhradě škody na zásilce o váze malé a o hodnotě velké představovat povinnost k náhradě škody za takovou zásilku v nižším limitu, a lze proto předpokládat, že budou moci takovéto škodní události likvidovat bez ohrožení své existence. Pokud by byla ohrožena likvidací standardní škodní události existence dopravní firmy, znamenalo by to mj. možnost zániku pracovních míst.
Protokol CMR je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.
Provádění Protokolu CMR nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Naopak přistoupení ČR k Protokolu CMR odstraní dosavadní nutnost českých dopravců uzavírat pojistné smlouvy s několikanásobně vyšším pojistným krytím, což nepochybně podpoří jejich konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí.
Jak vyplývá ze stanoviska předsedy Legislativní rady vlády č.j. 09899/05-LRV ze dne 9.6.2005, je Protokol CMR se souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu České republiky a se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii.
Česká republika nečiní prohlášení ve smyslu čl. 7 Protokolu CMR, ani výhradu ve smyslu čl. 9 Protokolu CMR.
Protokol CMR je předkládán jako prezidentská smlouva s ohledem na skutečnost, že Úmluva CMR, jejímž dodatkem tento Protokol je, byla sjednána jako prezidentská smlouva, a dále s ohledem na ust. čl. 10 a 49 písm. a) Ústavy, protože se jedná o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob, která má přednost před zákonem. K přístupu k Protokolu CMR je tedy třeba souhlasu Parlamentu, přičemž se jedná o smlouvu, která je přímo vykonatelná, tudíž k jejímuž provedení není třeba přijetí zákona.
Ze shora uvedených důvodů navrhujeme, aby Česká republika k Protokolu CMR přistoupila.
V Praze dne 17. srpna 2005
Předseda vlády ČR
Ing. Jiří Paroubek
Č. 19487
_
MNOHOSTRANNÝ
Protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). Uzavřenov Ženevě dne 5. července 1978
Původní znění: v angličtině a francouzštině.
Registrováno z moci úřední dne 28. prosince 1980.
Strany tohoto Protokolu,které jsou stranami Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) sjednané v Ženevě dne 19. května 1956,
2 se dohodly následovně:
Článek 1. "Úmluvou" se pro účely tohoto Protokolu rozumí Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
Článek 2. Článek 23 této Úmluvy se upravuje následujícím způsobem:
(1) Odstavec 3 se nahrazuje následujícím textem:
"3. Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti."
(2) Na konec tohoto článku se vkládají následující odstavce 7, 8 a 9:
"7. Zúčtovací jednotka uvedená v této Úmluvě je zvláštním právem čerpání (S.D.R.) tak, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem. Množství uvedené v odstavci 3 tohoto článku se převádí na národní měnu toho státu, kde se daný případ soudně projednává, na základě hodnoty této měny v den vydání rozsudku nebo v den, na kterém se strany dohodnou. Hodnota národní měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který je členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává v souladu s platnou metodou ohodnocení užívanou Mezinárodním měnovým fondem pro své operace a transakce v dané době. Hodnota národní měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který není členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítá způsobem určeným tímto státem.
"8. Avšak stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu, a jehož zákony nepřipouštějí aplikaci ustanovení odstavce 7 tohoto článku, může při ratifikaci Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží (CMR) nebo při přistoupení k tomuto Protokolu nebo kdykoliv později prohlásit, že hranice odpovědnosti za škodu tak, jak je vymezena v odstavci 3 tohoto článku, která má být aplikována na jeho území, bude 25 měnových jednotek. Měnová jednotka uvedená v tomto odstavci odpovídá 10/31 gramům zlata ryzosti 900/1000. Převod množství uvedeného v tomto odstavci na národní měnu bude proveden v souladu se zákony daného státu."
"9. Výpočet uvedený v poslední větě odstavce 7 tohoto článku a převod uvedený v odstavci 8 tohoto článku bude proveden tak, aby vyjadřoval v národní měně státu v maximální možné míře stejnou reálnou hodnotu částky uvedené v odstavci 3 tohoto článku, která je zde vyjádřena ve zúčtovacích jednotkách. Státy oznámí generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů způsob výpočtu podle odstavce 7 tohoto článku nebo výsledek převodu v odstavci 8 tohoto článku při uložení listin uvedených v článku 3 Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží (CMR) a kdykoliv nastane ve věci změna."
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 3. 1. Tento Protokol mohou podepsat státy, které podepsaly Úmluvu nebo k ní přistoupily, a jsou členy Evropské hospodářské komise nebo byly přijaty do této komise s poradním hlasem podle odstavce 8 mandátu této komise.
2. K tomuto Protokolu může přistoupit kterýkoliv ze států uvedených v odstavci 1 tohoto článku, které jsou smluvními stranami této Úmluvy.
3. Státy oprávněné zúčastnit se podle odstavce 11 mandátu Evropské hospodářské komise některých jejích prací se mohou stát smluvními stranami Protokolu přistoupením k tomuto Protokolu po dni jeho účinnosti.
4. Protokol bude otevřen k podpisu v Ženevě od 1. září 1978 do 31. srpna 1979 včetně. Po tomto dni je možno k Protokolu přistoupit.
5. Tento Protokol podléhá ratifikaci poté, co příslušné státy ratifikují Úmluvu nebo k ní přistoupí.
6. Ratifikace nebo přístup se provede uložením příslušné listiny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
7. Ratifikační listina nebo listina o přístupu uložená po dni účinnosti dodatku k tomuto Protokolu ve vztahu ke všem smluvním stranám nebo po ukončení všech opatření nutných pro účinnost dodatku ve vztahu ke všem smluvním stranám bude považována za platnou ve vztahu k Protokolu ve znění pozměněném dodatkem.
Článek 4. 1. Tento Protokol nabývá účinnosti devadesátého dne poté, kdy pět států uvedených v článku 3 odstavcích 1 a 2 tohoto Protokolu uloží své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
2. Pro každý stát, který ratifikuje Protokol nebo k němu přistoupí po uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu pěti států, nabývá tento Protokol účinnosti devadesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Článek 5. 1. Každá smluvní strana může tento Protokol vypovědět oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. Výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení o výpovědi.
3. Každá smluvní strana, která přestane být smluvní stranou Úmluvy, přestane být ve stejný den i smluvní stranou tohoto Protokolu.
Článek 6. Klesne-li po nabytí účinnosti tohoto Protokolu v důsledku výpovědí počet smluvních stran na méně než pět, pozbude Protokol účinnosti dnem, kdy nabude účinnosti poslední z těchto výpovědí.. Protokol rovněž pozbude účinnosti dnem, kdy pozbude účinnosti Úmluva.
Článek 7. 1. Každý stát může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu anebo kdykoliv později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že tento Protokol bude platit na všech územích nebo na některém z území, která zastupuje v mezinárodních vztazích, a ohledně nichž učinil prohlášení v souladu s článkem 46 Úmluvy. Na území nebo na územích uvedených v oznámení bude tento Protokol platit počínaje devadesátým dnem poté, kdy generální tajemník toto oznámení obdržel, a nenabyl-li Protokol do tohoto dne ještě účinnosti, dnem jeho účinnosti.
2. Každý stát, který podle předchozího odstavce učiní prohlášení, že tento Protokol platí na některém území, které v mezinárodních vztazích zastupuje, může Protokol, pokud se týká tohoto území, podle článku 5 vypovědět.
Článek 8. Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo použití tohoto Protokolu, který se stranám nepodařilo urovnat jednáním nebo jiným způsobem, může být na návrh kterékoli zúčastněné smluvní strany předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Článek 9. 1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci tohoto Protokolu, anebo při přístupu k němu prohlásit oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že se necítí být vázána článkem 8 tohoto Protokolu. Ostatní smluvní strany nebudou článkem 8 tohoto Protokolu vázány vůči smluvní straně, která učinila takovou výhradu.
2. Smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1, může tuto výhradu kdykoliv odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
3. Žádná jiná výhrada k tomuto Protokolu není přípustná.
Článek 10. 1. Po uplynutí tříleté platnosti tohoto Protokolu může kterákoli smluvní strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů o svolání konference za účelem revize tohoto Protokolu. Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny smluvní strany a svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně čtvrtina smluvních stran souhlas s touto žádostí do čtyř měsíců ode dne, kdy odeslal vyrozumění.
2. Je-li konference podle předchozího odstavce svolána, vyrozumí generální tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník sdělí všem smluvním stranám předběžný pořad jednání konference, jakož i znění návrhů nejméně tři měsíce přede dnem zahájení konference.
3. Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto článku všechny státy uvedené v článku 3 odst. 1 a 2, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle článku 3 odst. 3 tohoto Protokolu.
Článek 11. Kromě sdělení uvedených v článku 10 vyrozumívá generální tajemník Organizace spojených národů státy uvedené v článku 3 odst. 1 a 2 tohoto Protokolu, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle článku 3 odst. 3 tohoto Protokolu:
(a) o ratifikacích a přístupech podle článku 3;
(b) o datech, kdy tento Protokol nabude účinnosti podle článku 4;
(c) o sděleních podle článku 2 odstavce 2;
(d) o výpovědích podle článku 5;
(e) o pozbytí účinnosti tohoto Protokolu podle článku 6;
(f) o oznámeních, která obdržel podle článku 7;
(g) o výhradách a oznámeních, které obdržel podle článku 9 odst. 1 a 2.
Článek 12. Po 31. srpnu 1979 bude originál tohoto Protokolu uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který rozešle ověřené shodné opisy všem státům uvedeným v článku 3 odst. 1, 2 a 3 tohoto Protokolu.
[1] Nabyl účinnosti dne 28. prosince 1980, tj. devadesátý den po té, kdy pět ze států uvedených v článku 3 odst. 1 a 2 tohoto Protokolu uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu v souladu s článkem 4 odst. 1:
Datum uložení Datum uložení
ratifikační listiny ratifikační listiny nebo listiny nebo listinyStát o přístupu (a) Stát o přístupu (a)Dánsko.......................... 20. květen 1980 Spojené království VelkéFinsko........................... 15. květen 1980 Británie a Severního Německo, Spolková ..... 29. září 1980 Irska................................ 5. říjen 1979republika (S prohlášením (Vztahuje se na Spojenéo platnosti pro Berlín království Velké Británie(Západní).) a Severního Irska aLucembursko............... 1. srpen 1980 Gibraltar.) [1] Organizace spojených národů, Treaty Series (Mezinárodní smlouvy registrované při OSN), svazek 399, str. 189
