A Bridge betwen The West & The East

INFO pro ZÁKAZNÍKY

Zde jsme pro Vás připravili vybrané zajímavé a důležité informace, které věříme, že Vám mohou pomoci.

 

 obrazek

ÚMLUVA CMR


Úmluva CMR

VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne 27. listopadu 1974 o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)

Dne 19. května 1956 byla v Ženevě sjednána Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).

President republiky Úmluvu ratifikoval s výhradou k jejímu článku 47.

Listina Československé socialistické republiky o přístupu byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 4. září 1974.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 43 dnem 2. července 1961 a pro Československou socialistickou republiku dnem 3. prosince 1974.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

Ministr: Ing. Chňoupek v.r.

ÚMLUVA

o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)

Smluvní strany

uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní dopravě, zejména pokud jde o přepravní doklady užívané při této dopravě a o odpovědnost dopravce,

se dohodly takto:
 

Protokol k úmluvě CMR

Parlament České republiky SENÁT 2005  4. volební období
                      
Vládní návrh,
kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).  
Návrh usnesení  
SENÁTU
PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY  
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)   
S e n á t  P a r l a m e n t u   Č e s k é   r e p u b l i k y  
d á v á   s o u h l a s  
k ratifikaci Protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
 
Předkládací zpráva pro Parlament
Dne 19.5.1956 byla v Ženevě sjednána Úmluva  o smlouvě o mezinárodní silniční dopravě zboží CMR (dále jen „Úmluva CMR“). ČSSR přistoupila k této Úmluvě (president ČSSR ratifikoval Úmluvu CMR s výhradou k jejímu článku 47 a listina ČSSR o přístupu byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy CMR, dne 4. září 1974). Tato úmluva byla vyhlášena vyhláškou MZV č. 11/1975 Sb., pod názvem Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, přičemž pro ČSSR vstoupila v platnost na základě svého čl. 43 dne 3.12.1974. 
Dne 5.7.1978 byl sjednán Protokol k Úmluvě CMR (dále jen „Protokol CMR“). Tímto Protokolem došlo k novelizaci čl. 23 Úmluvy CMR, který stanoví horní hranici limitu odpovědnosti mezinárodního silničního dopravce uskutečňujícího přepravu podle Úmluvy CMR. Původní čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR stanovil, že „náhrada  škody  nesmí  přesahovat  25  franků  za kilogram chybějící hrubé váhy.  Frankem se rozumí zlatý frank o váze 10/31 gramu a ryzosti 0,900“. Novelou provedenou Protokolem CMR došlo v čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR ke změně v tom smyslu, že byla změněna početní jednotka pro výpočet náhrady škody. Novelizovaný čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR napříště stanoví, že „náhrada škody nesmí překročit 8,33 početní jednotky za kilogram chybějící hrubé váhy“. Touto početní jednotkou se dle připojeného odst. 7 článku 23 rozumí zvláštní právo čerpání.  
Zatímco v r. 1978 horní mez 25 zlatých franků se rovnala 8,33 zvláštních práv čerpání (angl. Special Drawing Right, dále jen „SDR“), není tomu tak již v roce 2004. Horní mez vyjádřená ve zlatých francích je v současné době přibližně 4,5x vyšší než mez odpovědnosti vyjádřená ve SDR.             
V současnosti je Úmluva CMR v českém právním řádu jedinou právní úpravou dopravní problematiky, která vychází při omezení odpovědnosti dopravce z hodnoty zlatého franku. Ostatní mnohostranné mezinárodní úmluvy upravující námořní, železniční nebo leteckou přepravu již vycházejí z SDR.  
Situace, kdy Česká republika je smluvní stranou pouze Úmluvy CMR a nikoli Protokolu CMR znamená, že čeští dopravci realizující mezinárodní silniční dopravu podle CMR jsou subjekty odpovědnými za škodu v limitu několikanásobně vyšším, tj. 25 frankům za kilogram chybějící hrubé váhy, než dopravci, kteří odpovídají za škodu ve výši 8,33 SDR (tj. dopravci ze států, které k Protokolu CMR přistoupily). Při zjišťování škody, která je předmětem náhrady, se postupuje podle čl. 23 odst. 1, 2, 3. Odst. 1 a 2 určují, že má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Podle odst. 2 se hodnota zásilky určuje podle burzovní ceny, podpůrně podle běžné tržní ceny a podpůrně podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. Odst. 3 pak tyto odstavce doplňuje v tom směru, že výše škody zjištěná podle odst. 1, 2 se vždy porovnává s limitem určeným v odst. 3 a v případě, že takto vypočtená výše škody činí více než limit uvedený v odst. 3, bude se hradit pouze limit určený podle odst. 3. Situace, kdy se hradí škoda podle odst. 3 je častá u zásilek o malé hmotnosti, ale velké hodnotě (př. veškerá elektronika). Jak vyplynulo z praxe, čl. 23 odst. 1, podle kterého se náhrada škody vypočítá z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě, není pro určení náhrady škody rozhodujícím kritériem, ale podstatný vliv na náhradovou povinnost dopravce má čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR stanovující horní limit odškodnění pro poškozeného.  Protože podle čl. 31 Úmluvy CMR lze spor vzniklý z přeprav podléhající této Úmluvě vést nejen u soudu toho státu, na jehož území byla zásilka převzata k přepravě nebo kde bylo sjednané místo vykládky zásilky, ale také např. ve státě trvalého bydliště, sídla, pobočky žalovaného, vyplývá z tohoto, že při řešení sporu se může vycházet ze znění původní Úmluvy CMR (čl. 23 odst. 3 – zlatý frank) nebo ze znění novelizované Úmluvy CMR ( čl. 23 odst. 3 – SDR). Rozhoduje skutečnost, zda je daný stát, který spor projednává, smluvní stranou Úmluvy CMR nebo i Protokolu CMR. Je-li spor veden v České republice, vychází se ze znění původní Úmluvy CMR, kdy se náhrada vypočítá podle zlatého franku. Není však vyloučeno ani to, že pokud je spor veden ve státě, který je smluvní stranou Úmluvy CMR i Protokolu CMR a kde by tudíž měl dopravce odpovídat podle sníženého limitu určeného SDR, že dopravce, vznese-li účastník řízení námitku existence kolizní normy, jejímž prostřednictvím se učiní odkaz na český právní řád, tj. Úmluvu CMR ve znění platném na území České republiky, bude odpovídat opět podle zlatého franku. Navíc hodnota zlatého franku není již zveřejňována žádnou institucí a v soudním (nebo případně mimosoudním řízení) se musí její hodnota dovozovat buď z definice zlatého franku podle aktuální hodnoty zlata nebo podle kursu stanoveného v roce 1979 mezi hodnotou zlatého franku a USD. Jelikož hodnota zlata je na různých světových burzách rozdílná, není zřejmé, která burzovní hodnota zlata se má použít. Přepočítací kurs mezi zlatým frankem a USD je již vzhledem k době svého vzniku problematické použít, protože neodráží současný reálný poměr burzovní hodnoty zlata, zlatého franku a USD. Tyto výkladové potíže pak způsobují zbytečně právní spory. Kurs SDR k české koruně je každý den zveřejňován Českou národní bankou a není tedy problém stanovit horní hranici odpovědnosti dopravce.  
Nelze se ani obávat zneužití horní hranice omezení odpovědnosti silničního dopravce ze strany dopravce, jelikož Úmluva CMR ve svém čl. 29 stanoví, že se dopravce nemůže odvolávat na ustanovení Úmluvy CMR, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost  anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním,  které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu. 
Skutečnost, že Česká republika není smluvní stranou Protokolu CMR, se projevuje nutností českých dopravců sjednat pro všechny přepravy podle CMR pojistné smlouvy s několikanásobně vyšším pojistným krytím, a pojistitelé jsou povinni v případě vzniku pojistné události hradit pojistné plnění v tomto vyšším limitu. Tento stav má nepochybně nepříznivý vliv na konkurenceschopnost českých dopravců vůči jejich kolegům ze smluvních států.  
K Úmluvě CMR přistoupilo 46 států a k Protokolu CMR přistoupilo pouze 30 států ze smluvních států Úmluvy CMR. Členské státy EU,  které dosud nepřistoupily k Protokolu CMR, jsou Česko, Slovensko, Polsko, Slovinsko a Kypr.  
Přístup k Protokolu CMR ani jeho provádění nemá dopad na státní rozpočet. Naopak pro  dopravce bude v případech, kdy jim vznikne povinnost k náhradě škody na zásilce o váze malé a o hodnotě velké představovat povinnost k náhradě škody za takovou zásilku v nižším limitu, a lze proto předpokládat, že budou moci takovéto škodní události likvidovat bez ohrožení své existence. Pokud by byla ohrožena likvidací standardní škodní události existence dopravní firmy, znamenalo by to mj. možnost zániku pracovních míst. 
Protokol CMR je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. 
Provádění Protokolu CMR nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Naopak přistoupení ČR k Protokolu CMR odstraní dosavadní nutnost českých dopravců uzavírat pojistné smlouvy s několikanásobně vyšším pojistným krytím, což nepochybně podpoří jejich konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí. 
Jak vyplývá ze stanoviska předsedy Legislativní rady vlády č.j. 09899/05-LRV ze dne 9.6.2005, je Protokol CMR se souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu České republiky a se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii.  
Česká republika nečiní prohlášení ve smyslu čl. 7 Protokolu CMR, ani výhradu ve smyslu čl. 9 Protokolu CMR. 
Protokol CMR je předkládán jako prezidentská smlouva s ohledem na skutečnost, že Úmluva CMR, jejímž dodatkem tento Protokol je, byla sjednána jako prezidentská smlouva, a dále s ohledem na ust. čl. 10 a 49 písm. a) Ústavy, protože se jedná o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob, která má přednost před zákonem. K přístupu k Protokolu CMR je tedy třeba souhlasu Parlamentu, přičemž se jedná o smlouvu, která je přímo vykonatelná, tudíž k jejímuž provedení není třeba přijetí zákona.  
Ze shora uvedených důvodů navrhujeme, aby Česká republika k Protokolu CMR přistoupila.   
V Praze dne 17. srpna 2005 
Předseda vlády ČR
Ing. Jiří Paroubek  
 
III. 
Č. 19487

MNOHOSTRANNÝ 
Protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). Uzavřenov Ženevě dne 5. července 1978 
Původní znění: v angličtině a francouzštině.
Registrováno z moci úřední dne 28. prosince 1980.   
 
PROTOKOL K ÚMLUVĚ O PŘEPRAVNÍ SMLOUVĚ V MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ NÁKLADNÍ DOPRAVĚ (CMR)
Strany tohoto Protokolu,které jsou stranami Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) sjednané v Ženevě dne 19. května 1956,
2 se dohodly následovně: 
Článek 1. "Úmluvou" se pro účely tohoto Protokolu rozumí Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). 
Článek 2. Článek 23 této Úmluvy se upravuje následujícím způsobem: 
(1)       Odstavec 3 se nahrazuje následujícím textem:
            "3. Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti." 
(2)       Na konec tohoto článku se vkládají následující odstavce 7, 8 a 9:           
            "7. Zúčtovací jednotka uvedená v této Úmluvě je zvláštním právem čerpání (S.D.R.) tak, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem. Množství uvedené v odstavci 3 tohoto článku se převádí na národní měnu toho státu, kde se daný případ soudně projednává, na základě hodnoty této měny v den vydání rozsudku nebo v den, na kterém se strany dohodnou.  Hodnota národní měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který je členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává v souladu s platnou metodou ohodnocení užívanou Mezinárodním měnovým fondem pro své operace a transakce v dané době. Hodnota národní  měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který není členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítá způsobem určeným tímto státem.  
             "8. Avšak stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu, a jehož zákony nepřipouštějí aplikaci ustanovení odstavce 7 tohoto článku, může při ratifikaci Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží (CMR) nebo při přistoupení k tomuto Protokolu nebo kdykoliv později prohlásit, že hranice odpovědnosti za škodu tak, jak je vymezena v odstavci 3 tohoto článku, která má být aplikována na jeho území, bude 25 měnových jednotek. Měnová jednotka uvedená v tomto odstavci odpovídá 10/31 gramům zlata ryzosti 900/1000. Převod množství uvedeného v tomto odstavci na národní měnu bude proveden v souladu se zákony daného státu."
             "9. Výpočet uvedený v poslední větě odstavce 7 tohoto článku a převod uvedený v odstavci 8 tohoto článku bude proveden tak, aby vyjadřoval v národní  měně státu v maximální možné míře stejnou reálnou hodnotu částky uvedené v odstavci 3 tohoto článku, která je zde vyjádřena ve zúčtovacích jednotkách. Státy oznámí generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů způsob výpočtu podle odstavce 7 tohoto článku nebo výsledek převodu v odstavci 8 tohoto článku při uložení listin uvedených v článku 3 Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží (CMR) a kdykoliv nastane ve věci změna." 
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 
Článek 3. 1. Tento Protokol mohou podepsat státy, které podepsaly Úmluvu nebo k ní přistoupily, a jsou členy Evropské hospodářské komise nebo byly přijaty do této komise s poradním hlasem podle odstavce 8 mandátu této komise.
             2. K tomuto Protokolu může přistoupit kterýkoliv ze států uvedených v odstavci 1 tohoto článku, které jsou smluvními stranami této Úmluvy.
             3. Státy oprávněné zúčastnit se podle odstavce 11 mandátu Evropské hospodářské komise některých jejích prací se mohou stát smluvními stranami Protokolu přistoupením k tomuto Protokolu po dni jeho účinnosti.
              4. Protokol bude otevřen k podpisu v Ženevě od 1. září 1978 do 31. srpna 1979 včetně. Po tomto dni je možno k Protokolu přistoupit.
              5. Tento Protokol podléhá ratifikaci poté, co příslušné státy ratifikují Úmluvu nebo k ní přistoupí.
             6. Ratifikace nebo přístup se provede uložením příslušné listiny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
             7. Ratifikační listina nebo listina o přístupu uložená po dni účinnosti dodatku k tomuto Protokolu ve vztahu ke všem smluvním stranám nebo po ukončení všech opatření nutných pro účinnost dodatku ve vztahu ke všem smluvním stranám bude považována za platnou ve vztahu k Protokolu ve znění pozměněném dodatkem.
Článek 4. 1. Tento Protokol nabývá účinnosti devadesátého dne poté, kdy pět států uvedených v článku 3 odstavcích 1 a 2 tohoto Protokolu uloží své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
             2. Pro každý stát, který ratifikuje Protokol  nebo k němu přistoupí po uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu pěti států, nabývá tento Protokol účinnosti devadesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.            
Článek 5. 1. Každá smluvní strana může tento Protokol vypovědět oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
             2. Výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení o výpovědi.
             3. Každá smluvní strana, která přestane být smluvní stranou Úmluvy, přestane být ve stejný den i smluvní stranou tohoto Protokolu.            
Článek 6. Klesne-li po nabytí účinnosti tohoto Protokolu v důsledku výpovědí počet smluvních stran na méně než pět, pozbude Protokol účinnosti dnem, kdy nabude účinnosti poslední z těchto výpovědí.. Protokol rovněž pozbude účinnosti dnem, kdy pozbude účinnosti Úmluva.              
Článek 7. 1. Každý stát může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu anebo kdykoliv později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že tento Protokol bude platit na všech územích nebo na některém z území, která zastupuje v mezinárodních vztazích, a ohledně nichž učinil prohlášení v souladu s článkem 46 Úmluvy. Na území nebo na územích uvedených v oznámení bude tento Protokol platit počínaje devadesátým dnem poté, kdy generální tajemník toto oznámení obdržel, a nenabyl-li Protokol do tohoto dne ještě účinnosti, dnem jeho účinnosti.
              2. Každý stát, který podle předchozího odstavce učiní prohlášení, že tento Protokol platí na některém území, které  v mezinárodních vztazích zastupuje, může Protokol, pokud se týká tohoto území, podle článku 5 vypovědět.            
Článek 8. Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo použití tohoto Protokolu, který se stranám nepodařilo urovnat jednáním nebo jiným způsobem, může být na návrh kterékoli zúčastněné smluvní strany předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru.            
Článek 9. 1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci tohoto Protokolu, anebo při přístupu k němu prohlásit oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že se necítí být vázána článkem 8 tohoto Protokolu. Ostatní smluvní strany nebudou článkem 8 tohoto Protokolu vázány vůči smluvní straně, která učinila takovou výhradu.
                2. Smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1, může tuto výhradu kdykoliv odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
             3. Žádná jiná výhrada k tomuto Protokolu není přípustná.            
Článek 10. 1. Po uplynutí tříleté platnosti tohoto Protokolu může kterákoli smluvní strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů o svolání konference za účelem revize tohoto Protokolu. Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny smluvní strany a svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně čtvrtina smluvních stran souhlas s touto žádostí do čtyř měsíců ode dne, kdy odeslal vyrozumění.
             2. Je-li konference podle předchozího odstavce svolána, vyrozumí generální tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník sdělí všem smluvním stranám předběžný pořad jednání konference, jakož i znění návrhů nejméně tři měsíce přede dnem zahájení konference.
              3. Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto článku všechny státy uvedené v článku 3 odst. 1 a 2, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle článku 3 odst. 3 tohoto Protokolu.            
Článek 11. Kromě sdělení uvedených v článku 10 vyrozumívá generální tajemník Organizace spojených národů státy uvedené v článku 3 odst. 1 a 2 tohoto Protokolu, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle článku 3 odst. 3 tohoto Protokolu: 
(a)               o ratifikacích a přístupech podle článku 3;
(b)               o datech, kdy tento Protokol nabude účinnosti podle článku 4;
(c)               o sděleních podle článku 2 odstavce 2;
(d)               o  výpovědích podle článku 5;
(e)               o pozbytí účinnosti tohoto Protokolu podle článku 6;
(f)                 o oznámeních, která obdržel podle článku 7;
(g)               o výhradách a oznámeních, které obdržel podle článku 9 odst. 1 a 2.      
Článek 12. Po 31. srpnu 1979 bude originál tohoto Protokolu uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který rozešle ověřené shodné opisy všem státům uvedeným v článku 3 odst. 1, 2 a 3 tohoto Protokolu.     
 
Dáno v Ženevě pátého července tisícdevětsetsedmdesátosm v jediném vyhotovení v anglickém a francouzském jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.    
[1] Nabyl účinnosti dne 28. prosince 1980, tj. devadesátý den po té, kdy pět ze států uvedených v článku 3 odst. 1 a 2 tohoto Protokolu uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu v souladu s článkem 4 odst. 1:



 

                                               Datum uložení                                                                           Datum uložení
                                               ratifikační listiny                                                                        ratifikační listiny                                               nebo listiny                                                                               nebo listinyStát                                          o přístupu (a)                            Stát                                          o přístupu  (a)Dánsko..........................           20. květen 1980                         Spojené království VelkéFinsko...........................           15. květen 1980                         Británie a Severního Německo, Spolková .....              29. září 1980                             Irska................................        5. říjen 1979republika (S prohlášením                                                            (Vztahuje se na Spojenéo platnosti pro Berlín                                                   království Velké Británie(Západní).)                                                                              a Severního Irska aLucembursko...............              1. srpen 1980                            Gibraltar.)  [1] Organizace spojených národů, Treaty Series (Mezinárodní smlouvy registrované při OSN), svazek 399, str. 189

... více
 obrazek

Pojištění CMR


Pojištění CMR
Pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce
Pojištění uzavírá silniční dopravce pro případ, že na přepravovaném nákladu vznikne škoda. Pojištění je určeno všem provozovatelům veřejné silniční nákladní dopravy (tedy dopravy pro cizí potřeby), kteří svou činnost provozují na základě platné koncesní listiny nebo povolení dopravního úřadu.
Pojištění odpovědnosti za škodu dopravce chrání před rizikem značných ztrát. Hodnota přepravovaného zboží bývá často velmi vysoká. Pokud je dopravce pojištěn, pojišťovna za něj v případě nešťastné náhody oprávněné požadavky přepravce uhradí.
Výhody pojištění
Široký rozsah pojištění
Pojištění pokrývá odpovědnost silničního dopravce za škody na věci v rozsahu daném zákony a mezinárodními úmluvami. Kromě standardních případů se vztahuje na:
 
  • nakládku a vykládku zboží určeného k přepravě
  • přepravu rychle se kazícího zboží (ovoce, potraviny, mražené výrobky)
  • přepravu nebezpečného zboží s výjimkou výbušnin a třaskavin (lze je připojistit)
Územní platnost
V základním rozsahu je zahrnuto pojištění odpovědnosti za škody nastalé:
 
  • při vnitrostátní dopravě na území České republiky
  • při mezinárodní dopravě na území Evropy (s výjimkou států bývalé Jugoslávie, bývalého Sovětského svazu a asijské části Turecka; výjimka se netýká Slovinska, Litvy, Lotyšska a Estonska)
Náklady na soudní spor
V případě soudního sporu pojišťovna rovněž uhradí náklady řízení o náhradě škody, náklady právního zastoupení pojištěného a případně náklady na mimosoudní vyrovnání (pokud je pojištěný povinen škodu nahradit). Pojišťovna rovněž poskytne náhradu přiměřených a účelných nákladů vynaložených na omezení a zamezení bezprostředně hrozících škod.
Volitelná připojištění
Z výluk uvedených v pojistných podmínkách lze připojistit škody:
 
  • na přepravovaných motorových vozidlech v rámci odtahové služby
  • na přepravovaných použitých nebo porouchaných strojích a zařízeních
  • na výbušninách a třaskavinách
  • na přepravovaných živých zvířatech
  • vzniklé odcizením přepravovaného zboží (včetně pohřešování a loupežného přepadení)
Další připojištění
Připojistit lze také škody způsobené smluvním dopravcem (následným dopravcem, poddopravcem) a škody nastalé při vnitrostátní dopravě prováděné na území jiného státu (tzv. kabotáž).
Pojistné podmínky
 
  Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu VPPOS 2005
ke stažení ve formátu PDF  (63 kB)
  Doplňkové pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce DPPD 2005
ke stažení ve formátu PDF  (50.1 kB)
... více
 obrazek

KODEX JEDNÁNÍ


Kodex jednání zasilatele

Článek 1 - Poslání Kodexu

Zasílatelé sdružení ve Svazu spedice a logistiky České republiky se dohodli, že budou dodržovat ustanovení tohoto Kodexu zejména s cílem
  1. udržovat korektní obchodní vztahy členů Svazu spedice a logistiky ČR s jejich zákazníky a dodavateli služeb i mezi členy navzájem,
  2. posilovat důvěru veřejnosti k profesi zasílatele především tím, že již samotné členství ve Svazu musí být zárukou odborné úrovně, spolehlivosti a vysoké kvality veškerých zasílatelských i doplňkových služeb,
  3. hájit a chránit zájmy členů Svazu spedice a logistiky ve vztahu k obchodním partnerům, orgánům státní správy a dalším subjektům.

Článek 2 - Zásady chování a jednání zasílatele

  1. Ve vzájemném vztahu se řídí členové Svazu spedice a logistiky zejména těmito zásadami:
    • obchodní soutěž mezi sebou vedou čestným a poctivým způsobem,
    • respektují pravidla hospodářské soutěže a obchodní zvyklosti,
    • vyvarují se šíření nepravdivých, neúplných či zkreslených informací o svých konkurentech a jejich zaměstnancích,
    • reklamu vedou pravdivě a v souladu se zásadami čestné soutěže.
  2. Členové Svazu spedice a logistiky přijímají zejména tyto závazky:
    • dodržovat stanovy Svazu, ustanovení Všeobecných zasílatelských podmínek Svazu a dalších základních dokumentů schválených valnou hromadou Svazu,
    • uzavírat odpovídající pojištění odpovědnosti zasílatele,
    • vyvarují se šíření nepravdivých, neúplných či zkreslených informací o svých konkurentech a jejich zaměstnancích,
    • reklamu vedou pravdivě a v souladu se zásadami čestné soutěže.
  3. Při jednání s obchodními partnery se členové Svazu řídí především těmito zásadami:
    • uplatňování zdvořilého a korektního přístupu k obchodním partnerům, k sobě navzájem i ke svým zaměstnancům,
    • řádné uzavírání zasílatelských i jiných smluv s přesným stanovením dodacích, platebních a dalších základních podmínek,
    • dodržování platných právních norem českého právního řádu i podmínek mezinárodních smluv a dohod,
    • respektování oprávněných nároků i obchodních zájmů partnerů a obchodního tajemství,
    • řádné plnění veškerých závazků plynoucích z uzavřených smluv.

Článek 3 - Závěrečná ustanovení

  1. Zvláště hrubé nebo opakované porušování zásad tohoto Kodexu je důvodem k vyloučení člena ze Svazu rozhodnutím valné hromady Svazu.
  2. Toto znění Kodexu bylo schválenou valnou hromadou Svazu spedice a logistiky ČR dne 22.3.2000.
... více
 obrazek

Dohoda AETR


Dohoda AETR
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006ze dne 15. března 2006o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,s ohledem na návrh Komise [1],s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru [2],po konzultaci s Výborem regionů,v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy [3] s ohledem na společný návrh přijatý dohodovacím výborem dne 8. prosince 2005,vzhledem k těmto důvodům:
(1) V oblasti silniční dopravy usilovalo nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě [4] o harmonizaci podmínek hospodářské soutěže mezi druhy pozemní dopravy, zejména v silniční dopravě, a o zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Je třeba zachovat a prohloubit pokrok v této oblasti.
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě [5] od členských států vyžaduje, aby přijaly opatření, která omezí maximální týdenní pracovní dobu řidičů.
(3) Byly zaznamenány potíže při jednotném výkladu, uplatňování, prosazování a monitorování ve všech členských státech některých ustanovení nařízení (EHS) č. 3820/85 týkajících se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku pro řidiče v oblasti vnitrostátní i mezinárodní silniční dopravy v rámci Společenství, jelikož jsou formulována příliš obecně.
(4) Je žádoucí účinné a jednotné prosazování těchto ustanovení, pokud se má dosáhnout jejich cílů a jejich uplatňování nemá být znevažováno. Proto je zapotřebí jasnější a jednodušší soubor pravidel, která by byla pro odvětví silniční dopravy i kontrolní orgány snadno srozumitelná a která by jimi mohla být snáze vykládána a uplatňována.
(5) Opatřeními obsaženými v tomto nařízení, která se týkají pracovních podmínek, by nemělo být dotčeno právo sociálních partnerů stanovit v rámci kolektivních smluv či jinak příznivější předpisy pro pracovníky.
(6) Je žádoucí jasně vymezit oblast působnosti tohoto nařízení uvedením hlavních kategorií vozidel, na něž se vztahuje.
(7) Toto nařízení by se mělo vztahovat na silniční přepravu uskutečňovanou výlučně v rámci Společenství nebo mezi Společenstvím, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru.
(8) Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě ze dne 1. července 1970 (dále jen "AETR") v platném znění by se měla i nadále uplatňovat na silniční přepravu zboží a cestujících vozidly registrovanými v členském státě nebo v zemi, která je smluvní stranou AETR, na celou cestu mezi Společenstvím a třetí zemí kromě Švýcarska a kromě zemí, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo přes území této země. Je nezbytné, aby AETR byla změněna co nejdříve, nejlépe do dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost, aby byla její ustanovení uvedena do souladu s tímto nařízením.
(9) V případě silniční dopravy vozidly registrovanými ve třetí zemi, která není smluvní stranou AETR, by se měla ustanovení AETR vztahovat pouze na úsek cesty probíhající uvnitř Společenství nebo zemí, které jsou smluvními stranami AETR.
(10) Jelikož předmět AETR spadá do působnosti tohoto nařízení, je Společenství příslušné pro sjednávání a uzavírání této dohody.
(11) Vyžaduje-li změna vnitřní právní úpravy Společenství v dotyčné oblasti odpovídající změnu AETR, měly by podniknout členské státy společné kroky, aby AETR postupem v ní uvedeným co nejdříve změnily.
(12) Měl by se aktualizovat výčet výjimek, aby se zohlednil vývoj v oblasti silniční dopravy za posledních devatenáct let.
(13) Je nutné uvést úplné definice všech klíčových pojmů, aby se usnadnil výklad a zajistilo se jednotné uplatňování tohoto nařízení. Navíc je třeba usilovat o to, aby vnitrostátní kontrolní orgány vykládaly a uplatňovaly toto nařízení jednotným způsobem. Definice pojmu "týden" stanovená v tomto nařízení nebrání řidičům, aby pracovní týden zahájili kterýkoli den v týdnu.
(14) Aby bylo zajištěno účinné prosazování, je nezbytné, aby příslušné orgány mohly při silničních kontrolách prováděných po uplynutí přechodného období zjistit, zda ke dni kontroly a během předcházejících 28 dnů byly řádně dodrženy doby řízení a doby odpočinku.
(15) Je nutno vyjasnit a zjednodušit základní pravidla o době řízení, aby bylo možné účinné a jednotné prosazování pomocí digitálního tachografu, jak je uvedeno v nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě [6] a tomto nařízení. Kromě toho by měly kontrolní orgány členských států ve Stálém výboru usilovat o dosažení vzájemné shody, co se týče provádění tohoto nařízení.
(16) Ukázalo se, že podle pravidel obsažených v nařízení (EHS) č. 3820/85 lze denní doby řízení a přestávky v řízení naplánovat tak, aby řidič mohl řídit vozidlo příliš dlouho, aniž by si vybral celou dobu přestávky, což vedlo ke snížení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a ke zhoršení pracovních podmínek řidičů. Proto by se mělo zajistit takové rozdělení přestávek, aby se předešlo zneužívání.
(17) Toto nařízení usiluje o zlepšení sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se vztahuje, a o zlepšení celkové bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Činí tak hlavně ustanoveními, která se týkají maximální doby řízení denně, týdně a ve dvou po sobě následujících týdnech, ustanovením, které zavazuje řidiče, aby si vybíral běžné týdenní doby odpočinku alespoň jednou během dvou po sobě následujících týdnů, a ustanoveními, která stanoví, že denní doba odpočinku nesmí být za žádných okolností kratší než nepřerušená doba devíti hodin. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení zaručují přiměřený odpočinek, a při zohlednění zkušeností s praktickým prosazováním v posledních letech není nadále nutný systém náhrad za zkrácené denní doby odpočinku.
(18) Velká část silniční dopravy v rámci Společenství zahrnuje po část cesty dopravu trajektem nebo po železnici. Proto by se pro takové cesty měla stanovit jasná a vhodná ustanovení, pokud jde o denní doby odpočinku a přestávky.
(19) S ohledem na nárůst přeshraniční přepravy zboží a cestujících je v zájmu bezpečnosti silniční dopravy a lepšího provádění silničních kontrol a kontrol v provozovnách dopravců žádoucí zahrnout rovněž doby řízení, doby odpočinku a přestávky v řízení uskutečněné v jiných členských státech nebo třetích zemích a určit, zda byla odpovídající pravidla zcela a řádně dodržena.
(20) Odpovědnost dopravců by se měla rozšířit přinejmenším na dopravce, kteří jsou právnickými nebo fyzickými osobami, a neměla by vylučovat řízení proti fyzickým osobám, které jsou pachateli, podněcovateli nebo účastníky při porušování tohoto nařízení.
(21) Je nezbytné, aby řidiči, kteří pracují pro více dopravců, náležitě informovali každého z nich, aby mohl dodržet své povinnosti podle tohoto nařízení.
(22) Za účelem podpory pokroku v sociální oblasti a zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích si musí každý členský stát ponechat právo přijmout určitá vhodná opatření.
(23) Vnitrostátní odchylky by měly odrážet změny v oblasti silniční dopravy a omezovat se na ty prvky, které nejsou v současné době vystaveny konkurenčnímu tlaku.
(24) Členské státy by měly stanovit pravidla pro vozidla používaná k linkové přepravě cestujících, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km. Tato pravidla by měla zajistit přiměřenou ochranu, pokud jde o povolené doby řízení a povinné přestávky v řízení a doby odpočinku.
(25) V zájmu účinného prosazování je žádoucí, aby se veškerá vnitrostátní i mezinárodní linková přeprava cestujících kontrolovala pomocí standardního záznamového zařízení.
(26) Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce za porušování tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační. Ve společné škále opatření, která mají členské státy k dispozici, by měla být zahrnuta i možnost vozidlo odstavit, byla-li zjištěna závažná porušení. Ustanoveními tohoto nařízení o sankcích nebo řízení by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy o důkazním břemenu.
(27) V zájmu jasného a účinného prosazování je žádoucí zajistit jednotná ustanovení o odpovědnosti dopravců a řidičů za porušení tohoto nařízení. Tato odpovědnost může mít v jednotlivých členských státech podobu trestů nebo občanskoprávních nebo správních sankcí.
(28) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení jasných společných pravidel týkajících se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku pro řidiče v silniční dopravě, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu potřeby koordinované mezinárodní akce, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(29) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi [7].
(30) Jelikož ustanovení týkající se minimálního věku řidičů jsou již stanovena ve směrnici 2003/59/ES [8] a musí být provedena do roku 2009, vyžadují se v tomto nařízení pouze přechodná ustanovení týkající se minimálního věku posádek.
(31) Nařízení (EHS) č. 3821/85 by mělo být změněno, aby se vyjasnily některé zvláštní povinnosti dopravců a řidičů, podpořila právní jistota a usnadnilo prosazování omezení dob řízení a dob odpočinku pomocí silničních kontrol.
(32) Nařízení (EHS) č. 3821/85 rovněž by mělo být změněno, aby byla zajištěna právní jistota ohledně nových lhůt pro zavedení digitálních tachografů a dostupnosti karet řidiče.
(33) Zavedení záznamových zařízení podle nařízení (ES) č. 2135/98, která umožňují elektronický záznam činností řidiče na kartě řidiče v období 28 dnů a provozní činnosti vozidla v období 365 dnů, umožní v budoucnu rychlejší a rozsáhlejší silniční kontrolu.
(34) Podle směrnice 88/599/EHS [9] jsou silniční kontroly omezeny na kontrolu denní doby řízení, denní doby odpočinku a doby přerušení jízdy. Zavedením digitálního záznamového zařízení se údaje o řidiči a vozidle budou ukládat elektronicky a bude umožněno elektronické vyhodnocení údajů na místě. To by mělo postupem času umožnit jednoduchou kontrolu řádné a zkrácené denní doby odpočinku, řádné a zkrácené týdenní doby odpočinku i náhradní doby odpočinku.
(35) Zkušenosti ukazují, že dodržování ustanovení tohoto nařízení, zejména pokud jde o předepsanou maximální dobu řízení v období dvou týdnů, nelze prosadit, pokud se nebude uplatňovat řádný a účinný dohled formou silničních kontrol ve vztahu k celému tomuto období.
(36) Uplatňování právních předpisů týkajících se digitálních tachografů by mělo být v souladu s tímto nařízením, aby byla dosažena optimální účinnost při monitorování a prosazování některých předpisů v sociální oblasti v silniční dopravě.
(37) V zájmu jasnosti a přehlednosti by nařízení (EHS) č. 3820/85 mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ
  ... více
 obrazek

Dohoda ADR


Dohoda ADR

Dohoda ADR je "Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí" zkratka je převzata  z anglického pojmenování "European Agreement concerning the international carriage of Dangerous goods by Road"
 
POVINNOSTI ODESÍLATELE 
Odesílatel nebezpečných věcí je povinen předat k přepravě jen zásilky, které odpovídají požadavkům ADR. Musí mimo jiné:
·          Zatřídit, zabalit a označit nebezpečné věci
·          Dodržet ustanovení  o zákazu společné nakládky, pokud ji odesilatel sám provádí
·          Nepředat  k přepravě nebezpečné věci, u kterých přeprava po silnici není dovolena
·          Předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče
·          Uvést správně a úplně údaje v přepravním dokladu (včetně prohlášení odesílatele)
·          Předat řidiči kopii zvláštního povolení pro přepravu radioaktivních materiálů (viz. Vyhláška č 143/1997 Sb., o přepravě a dopravě určených jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů
·          Přezkoumat před nakládkou nebezpečného zboží průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo a jeho zařízení splňují předepsaná ustanovení
·          Řádně označit kontejnery s nebezpečným zbožím
·          Zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží
·          Ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí
·          Povinnosti odesílatele musí být zajištěny i v případě, že jde o přepravu pro vlastní potřeby 
POVINNOSTI DOPRAVCE
Dopravce mimo jiné musí:
·          K přepravě nebezpečných věcí použít pouze vozidla k tomu způsobilá
·          Zabezpečit, aby řidič měl povinnou výbavu včetně výstražných oranžových tabulek, případně i bezpečnostních značek
·          Zabezpečit závozníka ve vozidle, pokud je tak předepsáno
·          Zabezpečit, aby přepravu prováděli pouze řidiči k tomu vyškolení a vlastnící o tomto školení platné osvědčení
·          Zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečných věcí
·          Zajistit, aby řidič  
     1.       měl během přepravy s sebou a na požádání předložil oprávněným osobám ke kontrole průvodní doklady, funkční hasící přístroje a povinnou výbavu vozidla
     2.       nepřevzal k přepravě a nepřepravoval kus, jehož obal je poškozen nebo netěsný
     3.       provedl v případě nehody vozidla nebo mimořádné události opatření uvedená v písemných pokynech pro řidiče
     4.       dodržel předpisy týkající se nakládky, vykládky a manipulace, pokud nakládku sám provádí, včetně zákazu společné nakládky, provozu vozidla a dozoru nad vozidly
·          povinnosti dopravce musí být zajištěny i v případě, že jde o přepravu pro vlastní potřeby
·          ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí 
  ... více
obchodní partneři

blog https://www.atomdear.com/.Wiht 20% Discount imitation watches.my company quality replicas watches.Find Out More https://www.glowreplica.com/.purchase https://www.buyreplikauhren.com/.Bonuses repliki zegarków szwajcarskich.Wiht 80% Discount fake watches.published here richard mille replica watch.the best price https://www.watchesjob.com/.clone www.watchesf.com.site web emailwatches.com.Huge Discounts perfect rolex.More details about fake rolex.good replica omega.news omega replica watches.view publisher site richard mille replica.cheap price www.richardmillebubba.com.visit site aaa replica watches.you can look here replica tag heuer.